Oranžové plody se osvědčily už ve starověku. Jejich zdravotních benefitů si všimly již družiny Alexandra Makedonského, s nimiž tento panovník mířil vstříc nepoznanému Východu.  Cesty do Malé Asie a dále do hloubi asijského kontinentu byly vysilující nejen pro lidi, ale také pro zvířata. Koním se přidával rakytník do krmení. Lidé konzumovali především odvary. Alespoň tak využití rakytníku popisují někteří řečtí učenci, jako například Dioscorides. Tehdejší vojáci si všimli nejen toho, že rakytník rychle obnovuje sílu a hladinu energie, ale koním se po něm výrazně leskla srst. Odtud také dostal své latinské jméno Hippophae, což znamená volně přeloženo zářící kůň nebo kůň se zářivou srstí. I dnes je rakytník mimořádně populární doplňkovou složkou krmiv pro zvířata, zejména pro koně, psy a kočky.  Ukazuje se, že blahodárný potenciál rakytníku naše civilizace potřebuje snad ve všech oblastech života.